Nesmíš to brát tak tragicky,
tvá slova stále v uších mi zní,
prý opouštíš mě navždycky 
a já sám už nedokážu snít.
To je přece logický,
nesmíš to tak brát,
brát si to tak tragicky,
když tomuhle se nejde smát,
protože strach teď já mám panický,
že zas sám tu budu smutně stát.