Blázen, zas odejde jen s pláčem,
kdo za lásku stejný čeká zas cit.
Pak na srdci jizva, co nespravíš fáčem.
Snad Bůh jenom ví, proč má to tak být.

Já Ti, blázen, dal celé své srdce
a ty mě Tvé, z perníku z pouti,
z něj poslední drobečky držím teď v ruce
a láska, jak z karet domek, se hroutí.