Je půl druhý
půl druhý ráno
a už bych měl spát.
Však mám nějaké dluhy
k sobě,
že mám rád.
A není mi přáno
srovnat si v hlavě
které v této době
mohu říkat snad,
že jenom pro ni právě
chci v dešti stát
a křičet
i plakat
a taky se smát.
Tak pane vrchní účet
abych už mohl jít
do deště klečet
a Tebe mít.